Největší záhady světa - Biblické poklady.

V posledních letech byli vědci překvapeni-někdy i příjemně-výsledky, které získali doslovným překladem a studiem Bible.
Ve věčně vyprahlé Svaté zemi stál za zmínku každý spolehlivý zdroj vody, a tak je v Bibli i zmínka o starodávném jezírku Gibeon. Doktor James Pritchard z Muzea Pensylvánské univerzity prostudoval veškeré dostupné materiály a se skupinou spolupracovníků jezírko objevil pouhých třináct kilometrů severně od Jeruzaléma.
Starověcí inženýři pečlivě vykopali v tvrdém vápenci deset metrů hlubokou jámu o průměru jedenáct metrů. Do stěny této jámy o průměru jedenáct metrů. Do stěny této jámy vydlabali schody a z jejího dna vedli tunel až do hloubky dvaceti pěti metrů, kde narazili na čistou vodu-spousty vody, která se potom používala k závlahám vinic v okolí Gibeonu.
Když roku 587 před naším letopočtem Nabuchadnezarova vojska obsadila zemi, jedním z jejich prvních cílů bylo zničit veškeré možné přírodní zdroje poražených. V souvislosti s touto snahou naházeli do oné obrovité studny stovky tun kamení a písku. Čas potom dokončil jejich dílo, zahladil povrch a vymazal studnu z lidské paměti. Ale Bible nezapomíná. To Bible poskytla klíč, který dovedl vědce z Pensylvánské univerzity na ono místo. A dneska Gibeonské jezírko opět žije. Bylo ztraceno celých dva a půl tisíce let.

V devátém verši osmé kapitoly páté knihy Mojžíšovy se praví: ,,Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, tě uvádí do dobré země.... do země, jejíž kamení je železo a z jejíchž hor budeš těžit měď. ''
Doktor Nelson Glueck, rektor Hebrew Union College, tuto pasáž prostudoval a usoudil, že jestliže Bible je historicky přesná, jak některé případy naznačují, potom by mohlo stát za to po těch měděných dolech pátrat. Pohyboval se na sporném území-mnoho předních vědců té doby totiž vyslovilo názor, že Šalamoun nikdy měď netěžil.
Doktor Glueck si povšiml, že v Bibli se píše, že Šalamounovy lodě odjížděly obchodovat s perskými králi a vracely se naloženy zlatem a kořením. Co však mohly výměnou za toto drahocenné zboží nabídnout? Byla to měď? Doktor Glueck usoudil, že měď byla Šalamounovým hlavním vývozním artiklem, a dal se do hledání přístavu Ezion Geber v zálivu Aquabah, který prý byl za dní Šalamounovy vlády v plném rozkvětu.
Jeho detektivní práce, ve skutečnosti pěkný kus archeologického výzkumu, vyústila v nalezení dlouho ztraceného přístavu. Teď už zbývalo jen objevit, kde se nalézají samotné doly-samozřejmě pokud vůbec kdy existovaly.
Barevné letecké snímky poskytly první náznaky, že v některých těch holých, větrem ošlehaných kopcích by měď mohla skutečně být. Intenzivní průzkum pozemních skupin přinesl důkazy o dávno opuštěných studních v některých z těchto oblastí. Pečlivě prostudované a porovnávané důkazy přivedly pozornost vědců ke dvěma vrchům. Doktor Glueck a jeho skupina konečně dospěli k závěru, že jediným místem, které přichází v úvahu, je skalnatý hřeben známý pod jménem Vádí el Arabah. A tady skutečně našli starověké doly-a roztroušené pozůstatky malých tavících pecí, ve kterých se používala i voda ze starých studní. Také nalezli stále ještě neporušené žíly mědi, vedle nichž se občas povalovaly krumpáče, které tam zřejmě dělníci zanechali, když před tisícovkami let utíkali před vojáky.
Dnes se v těchto dolech opět těží: roku 1957 totiž doktor Glueck zjistil, že stále platí, co stojí v knize Mojžíšově: ,,....a z jejíchž hor budeš těžit měď. ''

Svitky od Mrtvého moře se sice zmiňují o šedesáti různých pokladech-všechny mají být v okruhu osmdesáti kilometrů od Mrtvého moře-ale čas zahladil mnohé stopy a eroze změnila ty ostatní téměř, ne-li úplně, k nepoznání.
Pro tajemnou sektu, která svitky vyrobila a uschovala zmíněné poklady, byly tyto svitky zřejmě velmi důležité, protože informace byly přepečlivě vyraženy do tenkých plátků mědi, což byl jistě velmi drahý a velmi pracný proces. Tato snaha však nebyla marná, devadesát pět procent informací je totiž po dvou tisících let stále čitelných. Svitky popisují úkryty přibližně dvou set tun zlata, většinou v prutech-poklad, který by měl dnes cenu přes dvě stě milionů dolarů-kdyby byl nalezen.
Jeden z těch dráždivých zápisů říká:
,,Ve vodní nádrži pod hradbami na východní straně, v otvoru vyhloubeném ve skále, je ukryto šest set velikých stříbrných prutů. Nedaleko odtud pak, pod jižním rohem Zadokovy hrobky, pod řadou pilastrů v kruhovité aspidě, nalézá se pozlacená nádoba s kadidlem z borovicového dřeva a jiná ze dřeva kasie. V podzemní jeskyni nedaleko odtud směrem na sever a blízko u hrobu, v otvoru směřujícím na sever, je uložena kopie této knihy s vysvětleními, mírami a všemi detaily. ''
Vědcům je známo, že Zadok, zmíněný v této fascinující mapě, byl jedním z vysokých kněží krále Šalamouna. Mnoho badatelů také věří, že vědí, kde se Zadokova hrobka nalézá, protože zmínku o jeho pohřbu můžeme nalézt v několika starověkých záznamech.
Dnes, za pomoci moderních elektronických zařízení, budou možná vědci schopni zmíněný poklad nalézt-i onu knihu s mírami a instrukcemi-pokud tam po všech těch staletích stále ještě je.

• Autor: Frank Edwards
• Název knihy: Frank Edwards Záhadný svět – Největší záhady světa.
• Rok vydání: 1994
• Číslo vydání: první
• Nakladatelství: Dialog
• Počet stran: 200
• Redakce: Oldřich Škrbel a Roman Karpaš.

zpět na hlavní přehled záhad světa

kartářka Sandra