Používání schopnosti vnímat naslepo

Smyslové informace o světě kolem nás získáváme cestou specializovaných recepčních oblastí, umístěných v různých částech našeho těla, jako oči, uši a nos. Každá oblast je zařízena pro přijímání speciálního druhu stimulů a to, co vidí, slyší a cítí, vysílá do mozku. Kůže přijímá doteky, vnitřní ucho přijímá informace o naší poloze v prostoru a pomáhá nám udržovat rovnováhu.

Smyslové vnímání.

Je naprosto běžné, že některé smysly máme vyvinuty dokonale, zatímco jiné recepční oblasti mohou vyžadovat jistou pomoc. Například člověk s výborným sluchem může potřebovat brýle na čtení, kdežto jiný člověk může mít slabší smysl pro polohu v prostoru, ale velmi citlivý a přesný čich. Někdy mozek spojuje určité druhy smyslových informací. Existují například lidé, kteří chutí rozeznají tvar, slyší dotek anebo čichem zjistí barvu. Toto vytváření mentálních smyslových vjemů stimulováním jiného smyslu je známé jako synestézie. Nejčastěji se s ní můžeme setkat jako se spojením zraku a zvuku nebo zraku a doteku. Má se za to, že tato synestetická spojení vznikají v mozku už v raném věku, a snad jsou geneticky determinována. Někteří lidé prohlašují, že se sami naučili spojovat barvy a zvuky: možná že jednoduše rozvinuli svou latentní schopnost anebo podmiňují sami sebe vidět jistou barvu, když slyší jistý zvuk. Jestliže okamžitě vidíte jistou barvu, slyšíte-li určitý zvuk, anebo jestliže umíte identifikovat barvy pouhým dotekem, s řádně zavázanýma očima, pak pravděpodobně prožíváte synestetické spojení. Vnímání tvarů a barev kůží se nazývá dermo-optické vnímání a u mnoha lidí může být přítomno jako latentní schopnost.

Dermo-optické vnímání.

Čtení slov nebo rozlišování barev a tvarů kůží je docela běžné a snad se dá i naučit. Na počátku tohoto století psychiatr Cesre Lombrosco tvrdil, že jedna jeho pacientka viděla špičkou nosu a lalůčkem levého ucha. V šedesátých letech se ruská učitelka Róza Kulešovová léčila z epilepsie u doktora I.M.Goldberga. Řekla mu, že umí číst kůží, a on ji vyzkoušel a zjistil, že umí číst slova a novinové titulky i přes kovové desky. I když byla zdiskreditovaná velkým tlakem a požadavky badatelů a tisku, právě díky jejímu případu byly v Rusku zřizovány výzkumné ústavy a byly objeveni další jedinci, kteří uměli číst kůží. Protože Róza uměla číst bez doteku, je možné že dermo-optické vnímání je formou mimosmyslového vnímání, podobně jako jasnovidectví.

Jak se naučit dermo-optickému vnímání.

Začněte s barvami – určete si pravidelná sezení, během nichž se budete učit rozlišovat barvy dotekem. Budete potřebovat přítele, aby vám pomáhal, a sadu barevných karet stejné velikosti promíchával a náhodně podával. Zavažte si oči páskou a požádejte přítele, aby vybral barvu, které se dotknete. Pamatujte si, že pokud máte řekněme deset barev, máte šanci deset ku jedné, že uhodnete náhodou. Další způsob je vytvořit si sadu dřevěných kostek, tak malých, abyste je mohli držet v ruce, a natřít je různými barvami. Takhle můžete mít několik kostek stejné barvy, a zmenšit tak pravděpodobnost, že uhodnete náhodou. Je možné použít i běžné pastelky. Lidé, kteří umějí číst barvy dotekem, říkají, že různé barvy jsou různé na dotek: červená je prý ,,teplá, drsná a lepkavá'', zatímco modrá je prý ,,studená, hladká a kluzká''.

Další názor na zrakové vnímání.

V roce 1945 dva američtí psychologové, Viktor Lowenfeld a W. Lambert Brittain, publikovali výsledky výzkumu, které uváděly, že existují dva typy zrakového vnímání: vizuální a hmatové. Z jejich výzkumů bylo také možné soudit, že asi dvě třetiny populace používají většinou vizuální vnímání a pouze jedna třetina hmatové.

Vizuální vnímání.

Osoba, používající většinou vizuální vnímání, vidí předmět ve správných proporcích a přirozených barvách. Vizuální umělec vidí věci logicky, v perspektivě z jednoho bodu a zajímají ho detaily. Anatomická přesnost je výsostně důležitá a kresba obsahuje perspektivu i detail. K aktivitám, které vyžadují dobré vizuální vnímání, patří třeba účetnictví, elektronika, psaní, stavění, opravování, počítačové programování a čtení mapy. Vizuální vnímání je pravděpodobně funkcí levé části mozku.

Hmatové vnímání.

Člověk používající převážně hmatové vnímání se dotýká předmětů svým zrakem. Důležité jsou vlastnosti jako tvrdost, vlhkost, teplo, tloušťka, ohebnost a váha. Hmatový umělec kreslí dojmy, někdy dokonce karikatury, zdůrazní přitom jakoukoliv vlastnost, která se ho ,,dotkne''. Například medvěd je vnímán jako velký, měkký, a dokonce polidštěný, a na osobách je nedůležitější hlava. K činnostem, které vyžadují dobré hmatové vnímání, patří třeba psaní na stroji naslepo, létání, tanec, automobilové závody a kreslení karikatur. Hmatové vnímání je pravděpodobně funkcí pravé části mozku.

Dvojité vidění.

Umělecká kresba medvěda zaznamenává vzhled zvířete a používá propracované linie, aby vyjádřila i jeho povrchové vlastnosti (klasická kresba medvěda). Směšní medvídci od ilustrátorů dětských knih a komiksů jsou nakresleni jako lidé s lidskými vlastnostmi a rysy, což je hmatový způsob pozorování. Medvídci jsou oblečení a někdy se chovají jako malé děti.

  kartářka Sandra