Největší záhady světa - Světelné přízraky.

Mezi nejčastější formy světelných jevů patří takzvané ,,světelné přízraky, '' které se čas od času objevují ve zprávách. Zřejmě nejznámější z nich ve Spojených státech je případ světel z Brown Mountain v Severní Karolíně. Tato světla jsou pozorována již téměř sto padesát let, někdy i docela zblízka. Pozorovatelé je popisují jako žlutavé nebo růžové světelné prstence, které poletují v horních partiích této hory. Ti, kdo je viděli zblízka, tvrdí, že vydávají syčivé a prskavé zvuky-jako když se něco smaží. Někteří z vědců, kteří je také spatřili, to odbyli prohlášením, že nejde o nic jiného než o odraz automobilových světel. To ovšem nevysvětluje, co to bylo za světla v době před sto lety, kdy tudy ještě automobily jezdit nemohly.
Vesnice Hornet v Missouri si získala určitý věhlas jako místo výskytu jiného takového jevu.
Hornetský světelný přízrak, který byl poprvé spatřen kolem roku 1901, je zářivá oranžová koule, která se rok co rok pohupuje za letních nocí na přibližně stejném místě. To místo-pro případ, že byste se tam chtěli sami vypravit-leží asi třicet kilometrů jihozápadně od vesnice Hornet, na štěrkové cestě odbočující z missourské státní silnice číslo 43.
Hornetský světelný přízrak byl mnohokrát vyfotografován: s moderními rychlými a citlivými fotoaparáty je to poměrně jednoduché. Výsledkem je kulatý světelný bod, který nám toho neříká o moc víc, než že jsme skutečně něco viděli.
Světlo je obvykle pozorováno na stejném úseku téže cesty asi dva kilometry na západ od státní silice. V tomto místě prochází štěrková cesta hustým porostem křovinatých buků, které rostou až těsně u silnice. Za tmavých nocí je to strašidelné místo a ono světlo tento dojem rozhodně nezmírňuje. Detaily úkazu se mění noc od noci, ale obvykle se světlo nad cestou objevuje náhle ve výši asi jeden a půl až tři metry. Zpočátku vypadá jako bílá světelná koule velikosti basketbalového míče. Občas proletí nad cestou rychlostí blesku a mění přitom barvu do žluta či do oranžova. Pak se náhle zastaví, jako by narazilo do zdi. Zdá se, že světlo je odpuzováno lidmi a vozidly, která se k němu snaží přiblížit. Vzdaluje se od nich anebo prostě zmizí-a objeví se o chvíli později o několik set metrů dál.
Jelikož se toto světlo objevuje nad cestou, je celkem pochopitelné, že se vyskytly snahy vysvětlit ho jako odraz automobilových světel. Toto vysvětlení má ale k pravdě stejně daleko jako v případě Brown Mountain. Skupinka lidí, odhodlaných přijít záhadě na kloub, obklíčila v roce 1962 světelný přízrak, pohupující se nad cestou u vesnice Hornet. Kdyby to byl odraz světel vzdálených automobilů, mohli by ho vidět jen ti, kteří se pohybovali směrem k jeho zdroji. Jenže tohle nepochopitelné světlo bylo vidět ze všech stran. Tenkrát světlo zůstalo nad cestou tak dlouho, dokud se jeden z přítomných nepřiblížil asi na osmdesát metrů. Potom zmizelo a za pár vteřin se znovu dráždivě objevilo nad polem vedle cesty.
Během druhé světové války vyslala americká armáda několik odborníků s přístroji, aby zjistili, co je to světlo vlastně zač. Měli s sebou dalekohledy, fotoaparáty, měřický kompas, Geigerův počítač a další přístroje. Zkoumali jeskyně, minerální ložiska a podzemní vody v celé oblasti. Nenašli nic než tentýž záhadný poskakující kotouč světla, který se tu předváděl už od dob quapawských indiánů. Protože indiáni neměli automobily, na které by mohli ona světla svádět, mluvili o nich prostě jako o světlech duchů.
Ať už je to cokoli, je to tu odjakživa.

K podivným světlům, která se vznášejí nad krajinou a vzpírají se jakémukoli vysvětlení, musíme počítat i strašidelnou kouli, která tančila na hřbitově v městečku Silver Cliff v Coloradu. Poprvé byla viděna v březnu roku 1956-modrá pulzující světelná koule velkosti basketbalového míče. Občas tam byly koule dvě a přinejmenším jednou byly viděny dokonce tři světelné koule najednou. Ray DeWall, vydavatel Wet Mountain Tribune ve Westcliffu, městečku vzdáleném asi dva kilometry od Silver Cliffu, byl jedním z těch asi padesát zvědavců, kteří jedné noci pronásledovali světla na hřbitově. Jejich snaha byla marná. Když se ke světlu přiblížili, prostě zmizelo a objevilo se o kousek dál. Ve Wet Mountain Tribune se později psalo: ,,Světla se vznášejí nad náhrobními kameny, ale někdy sestoupí na zem a jindy zase vystoupí o něco výše. ''
Nakonec světla zmizela stejně záhadně, jako se objevila. A své tajemství si odnesla s sebou.

Na seznam současných ,,světelných přízraků '' můžeme připsat také světla z Gonzalesu v Louisianě a ze Suffolku ve Virginii.
Louisianské světlo bylo poprvé spatřeno někdy v dubnu roku 1951 podél osmikilometrového úseku štěrkové cesty mezi vesnicemi Gonzales a Galvez. Mezi tuctem těch, kdo pozorovali tajemné světelné koule poletující nad cestou a nad vrcholky stromů, byl i šerif Hickley Waquespack. Stejně jako v ostatních případech světlo z Gonzales zmizelo, když se k němu zvědavci přiblížili příliš blízko-a znovu se objevilo o chviličku později v bezpečné vzdálenosti.
V noci 5. května 1951 zpozorovali obyvatelé Suffolku ve Virginii podivného návštěvníka-zářící světelnou kouli, která se vznášela asi metr a půl nad silnicemi, zvláště nad silnicí zvanou Jackson Road. Starousedlíci tvrdí, že to není nic nového, že to světlo znají a že ho znali už jejich rodiče. Virginský policista, seržant Dameron, který záležitost vyšetřoval, říká, že světlo bylo tak silné, že to vypadalo, jako když po silnici projíždí lokomotiva. E. C. Howell, zaměstnanec Norfolkských a Západních železnic, který tento podivný jev také pozoroval, s jeho tvrzením naprosto souhlasí.

Motoristé, používající dálnici číslo 90 mezi Marfou a Alpine v Texasu, se často stávali svědky takzvaného ,,světelného bubáka, '' který se projevuje v okolí jednoho menšího vrcholku v Chinati Mountains.
Pozorovatelé, kteří světlo sledovali teleskopy a výkonnými dalekohledy, říkají, že většinou vypadá jako pouhá tečka. Někdy se ale nafoukne, až připomíná třpytivou kouli, nebo i dvě koule zářivého bílého světla, které je silné jako světla lokomotivy. Někdy zhasne náhle, ale většinou začne začne pulzovat a blednout, až nakonec zmizí docela.
Světlo v Chinati je pozorováno již přes osmdesát let a znali ho i indiáni, kteří ho přisoudili duchu apačského náčelníka, odsouzeného navždy se potulovat horami.
Objevila se obvyklá ,,vysvětlení '' včetně bahenního plynu (na vrcholku hory!), ložisek uranu (Geigerův počítač ukazuje, že tu žádná taková ložiska nejsou) a měsíčního svitu odrážejícího se od ložiska slídy (za bezměsíčných nocí?)
Je to jeden z případů, kde vysvětlení jsou podivnější než jev sám.

• Autor: Frank Edwards
• Název knihy: Frank Edwards Záhadný svět – Největší záhady světa.
• Rok vydání: 1994
• Číslo vydání: první
• Nakladatelství: Dialog
• Počet stran: 200
• Redakce: Oldřich Škrbel a Roman Karpaš.

zpět na hlavní přehled záhad světa

kartářka Sandra