Největší záhady světa - Kde byl Bill McDonald?

Jen nemnoho soudců se setkalo se zamotanějším problémem, než jaký byl předložen k posouzení soudcovskému sboru ve státě New Yourk 8. července roku 1896.
Obžalovaným byl William McDonald. Byl obviněn z vloupání, které vehementně popíral. Obžaloba předvedla šest svědků. Ti potvrdili, že překvapili obžalovaného v domě na Druhé avenue, kde strkal do pytle věci, které by bylo možno bez problému prodat s velkým ziskem. Když je uviděl, upustil zloděj pytel s lupem, začal se prát-a utekl. Všichni svědci však měli dostatek času si ho pořádně prohlédnout. Bez zaváhání potom ukázali prstem na Williama McDonalda jakožto viníka.
Až do této chvíle to byl naprosto obyčejný případ vloupání, kterými jsou naše soudy až příliš dobře zásobeny. Jenomže obhajoba měla v rukávu překvapení-a to takové, které by se svým způsobem mohlo zapsat do dějin soudnictví.
Jako první svědek obhajoby vystoupil elegantní džentlmen, který se představil jako profesor Wein. Jeho obor? Hypnotizér! Ukázalo se však, že je významným lékařem, jehož články se pravidelně objevují v předních lékařských publikacích. Profesor Wain rád předváděl své experimenty s hypnózou i na veřejnosti a měl ve zvyku vzít si za tímto účelem několikrát do roka krátkou dovolenou. A tak se stalo, že v divadle v Brooklynu hypnotizoval muže s publika přesně ve stejnou chvíli, kdy se na Manhattanu o několik kilometrů dále odehrávalo vloupání, ze kterého byl obviněn McDonald.
Až potud bylo toto svědectví k případu vloupání poněkud nezvyklé, ale to jen kvůli neobvyklé osobě svědka obhajoby.
Potom vytáhl obhájce svůj trumf.
Oznámil soudu, že během tohoto představení bylo v divadle několik set diváků, kteří sledovali, jak je na plně osvětleném jevišti hypnotizován muž. Pak se obhájce zeptal:
,,Pane profesore, můžete identifikovat muže, kterého jste tehdy hypnotizoval? ''
Profesor Wein klidně ukázal na obžalovaného. ,,Byl to tento muž. Velice dobře si ho pamatuji. ''
Soudní síní zašuměl vzrušený šepot a soudce musel požádat o klid. Profesorovo svědectví bylo v jasném rozporu se svědectvím šesti osob, se kterými se obžalovaný pral. Spletl se snad profesor ve své identifikaci McDonalda?
Wein prohlásil, že si pamatuje McDonalda velice dobře, protože to byl jeden z nejlepších subjektů pro hypnózu, s jakým se během své dlouhé praxe setkal. Ale byl jím opravdu McDonald?
Obhajoba přivedla k soudu šest občanů Brooklynu, kteří ten večer byli přítomni v divadle během profesorova představení. Všichni do jednoho identifikovali McDonalda jako muže, který byl v době vloupání v divadle v Brooklynu v hypnotickém transu. Je něco takového možné?
Profesor Wein potvrdil, že když byl McDonald v transu, vykonával různé příkazy, které mu zadával. Žádný z příkazů nezahrnoval výlet do New Yorku ani žádný kriminální čin. Profesor dále řekl:
,,Byl to mimořádně vhodný subjekt, velice vnímavý a rychlý v plnění příkazů. Domnívám se, že byl v kataleptickém stavu-to znamená, že byl na nějaký čas pozbaven všech svých vjemů kromě těch, které jsem mu vložil do mysli já. ''
,,Pane profesore, myslíte si, že je možné, aby se v hypnotickém transu McDonaldův duch vzdálil z divadla, zatímco jeho tělo zůstalo na jevišti, kde jste ho mohl vidět vy a vaši diváci? ''
,,Ano. To je zcela možné. ''
Porotci slyšeli šest svědků, kteří tvrdili, že se s nimi William McDonald pral a potom utekl z místa vloupání-v přesně stejnou dobu, kdy byl podle svědectví profesora Weina a dalších šesti svědků v hlubokém hypnotickém transu na divadelním jevišti vzdáleném sedm kilometrů od místa zločinu.
|Porotci rozhodli, že všichni svědkové mají pravdu a že McDonald byl obojí-duše a tělo. A tak byl uznán nevinným.
Byl to zcela unikátní případ, protože soud ve svém výroku zahrnoval akceptování reality duchovního fenoménu-a o tom v soudní síni jen tak neuslyšíte.
Existuje několik věrohodně potvrzených případů, kdy byl jedinec viděn na dvou vzdálených místech současně.
V osmnáctém století bylo italské Arienzo od Říma vzdáleno celé čtyři dny cesty. Dne 21. září 1774 se zdejší přední řadový duchovní Alphonsus Ligouri připravoval na mši, kterou měl zanedlouho sloužit. Náhle pocítil slabost a zamotala se mu hlava. Svalil se na židli a z ní sklouzl na podlahu-vypadalo to, jakoby upadl do kataleptického spánku. Ligouri setrval v tomto stavu několik hodin, během nichž ho obyvatelé kláštera odnesli do postele. Když se probudil, bylo pozdní odpoledne a Ligouri byl velice překvapen, že je v posteli a že je kolem něj shromážděno tolik lidí z kláštera.
Vysvětlili mu, že se báli, že je mrtvý nebo umírá. ,,Ale to vůbec ne, '' prohlásil monsigneur Ligouri, ,,právě jsem se vrátil od papeže z Říma. Papež zemřel! ''
Ti kdo to slyšeli, jednoduše usoudili, že Ligouri prostě přijal živý sen jako skutečnost. Většina z nich považovala za pouhou shodu náhod i zprávu, která po čtyřech dnech přišla z Říma a která oznamovala, že papež skutečně skonal-a že zemřel v době, kterou oznámil Ligouri-to jest v době, kdy byl v kataleptickém spánku.
Záhada se dále prohloubila, když do Arienza dorazila oficiální zpráva o papežově smrti, protože mezi těmi, kdo se modlili u papežovy smrtelné postele, byl jmenován i Alphonsus Ligouri! Následnými dotazy bylo zjištěno, že mnozí z těch, kteří u papeže tehdy byli, s Ligourim mluvili a že o jeho identifikaci není pochyb.
Podle svědectví mnoha důvěryhodných svědků se Alphonsus Ligouri v Arienzu nacházel v kataleptickém spánku a zároveň ve stejné době klečel a modlil se u papežovy smrtelné postele.
Další záhada: ,,bi-lokace '' je z vědeckého hlediska sice věc nemožná, ale občas se zřejmě stane.

• Autor: Frank Edwards
• Název knihy: Frank Edwards Záhadný svět – Největší záhady světa.
• Rok vydání: 1994
• Číslo vydání: první
• Nakladatelství: Dialog
• Počet stran: 200
• Redakce: Oldřich Škrbel a Roman Karpaš.

zpět na hlavní přehled záhad světa

kartářka Sandra