Největší záhady světa - Podivná smrt poručíka Suttona.

Podle oficiální zprávy amerického vojenského námořnictva se poručík James Sutton zastřelil vlastní rukou v hádce se svými kolegy. James Sutton byl absolventem námořní akademie v Annapolisu a v době své smrti v roce 1907 zde byl před svým trvalým umístěním dočasně ubytován. Dne 12. října 1907 pořádala akademie bál a krátce po jeho skončení, říká oficiální zpráva, se Sutton dostal do rvačky se svými dvěma kolegy. Ti řekli vyšetřovatelům, že jim poručík Sutton vyhrožoval zabitím a odešel do ubytovny, odkud si za tímto účelem přinesl pistoli. Když se vrátil, snažili se ho odzbrojit a ve vzniklé tahanici vyšlo několik výstřelů. Potom-podle svědectví obou důstojníků-si přiložil Sutton pistoli k hlavě a spáchal sebevraždu.
Rodiče mladého Suttona žili v Portlandu ve státě Oregon a onoho osudného sobotního večera kolem půl deváté portlandského času prožila Suttonova matka děsivý zážitek. Jamesi Suttonovi staršímu tehdy řekla: ,,Uslyšela jsem strašný řev a dostala ránu do hlavy, potom jsem pocítila v těle bodavou bolest a všechno se se mnou zatočilo. Nevím proč, ale určitě se něco stalo Jimmymu-něco strašného! ''
Matka se nebyla schopna zbavit pocitu, že se synovi stala nějaká tragédie, a strávila bezesnou noc v slzách a modlitbách. V půl třetí ráno zazvonil telefon a pak Sutton ho zvedl. Aniž by ženě řekl o telefonátu cokoli bližšího, odešel z domu a vrátil se až o hodinu později. Obejmul ji a požádal, aby se připravila na šok. Tak jemně, jak jen to bylo možné, jí oznámil onu hroznou zprávu: Byl vyzvednout telegram, který oznamoval, že poručík Sutton je mrtev-zastřelil se vlastní rukou.
Paní Suttonová říká, že sotva jí manžel potvrdil její zlou předtuchu, její syn se objevil před ní. Doktoru Jamesi Hyslopovi a ostatním zúčastněným stranám, včetně svého advokáta, řekla, že synova postava, která před ní stála, ji ujistila, že Jimmy nespáchal sebevraždu, ale že ho mlátili rukojetí pistole, až ztratil vědomí-ještě před tím, než se ozval výstřel. Řekl své matce, že kdyby mohla vidět jeho čelo, uviděla by stopy po ranách. Navíc prý synův duch doufal, že rodiče dají podnět k vyšetřování a očistí jeho jméno od sebevraždy.
V tom okamžiku se maminka zeptala Jimmyho otce a sestry, jestli Jimmyho vidí a slyší, co říká. Když jo ujistili, že nikoliv, požádala matka Jimmyho, aby to zopakoval. Na to Jimmy řekl: ,,Maminko, skoro mne utloukli k smrti. Nevěděl jsem, že mě zastřelili, dokud má duše neodešla na věčnost. Museli mě uhodit nebo kopnout napřed do čelisti, protože mi to tam strašně napuchlo. Vůbec jsem neměl šanci se ubránit! ''
Potom náhle zmizel. Když však přišel reportér z portlandských novin a řekl rodičům, že si chlapec v opilecké rvačce doslova ustřelil vršek hlavy, vrátil prý se Jimmyho duch ke své matce a zůstal s ní celé čtyři dny. Popíral vše, co řekl reportér, stejně jako zavrhl oficiální telegram od vojenských úřadů, ve kterém se tvrdilo, že spáchal sebevraždu. Duch několikrát opakoval, že ho mlátili a že na jeho těle musí být patrné známky bití-a poprosil matku, aby očistila jeho jméno od sebevraždy.
Na žádost advokáta manželů Suttonových se v červenci roku 1908 konalo další soudní vyšetřování. Co všechno se tam tenkrát událo, není jasné, ale záznamy naznačují, že šlo v podstatě pouze o opakování původního procesu, v němž se reprodukovaly výpovědi stejných svědků. V člověku to zanechává pocit, že úřadům šlo spíše o to, aby se dokázala správnost původních nálezů, než aby objevily něco nového.
V záznamech z obou vyšetřování se tvrdí, že na tváři poručíka Suttona nebylo kromě oné střelné rány ani škrábnutí. Přísahali na to tři doktoři z námořnictva. Jenže když paní Suttonové promlouval její syn pár minut po své smrti v Annapolisu, řekl jí prý, že má na čele zhmožděninu, že má oteklou čelist a že se nezastřelil.
Tohle prohlášení bylo v naprostém rozporu s výsledky prvního i druhého vyšetřování úřadů amerického námořnictva. Která verze byla pravdivá?
Manželé Suttonovi se nehodlali smířit s výsledky vyšetřování a žádali exhumaci synova těla a jeho ohledání nezávislým kvalifikovaným lékařem. Po nějakém čase úřady konečně svolily. Tělo bylo exhumováno v září 1909, třiadvacet měsíců po Suttonově smrti.
Suttonovi na ohledání těla svého syna najali doktora Vaughana. Ten našel rozsáhlou zhmožděninu na levé straně spodní části čelisti. Objevil také zhmožděninu na čele. A navíc zjistil, že kulka která poručíka Suttona zabila, vnikla do halvy nahoře za uchem (téměř na vrcholu hlavy) a prodrala se dopředu a dolů do lebeční dutiny, kde ji našel. Doktor Vaughan prozkoumal dráhu střely velmi pozorně a dospěl k závěru, že by pro poručíka Suttona bylo naprosto nemožné, aby se tímto způsobem zastřelil sám, jak tvrdili svědci.
Jinými slovy-důkazy, které byly stále viditelné třiadvacet měsíců po chlapcově smrti, vyvrátily závěry původního vyšetřování, v jehož zprávě se píše, že na těle oběti nebyly stopy po bití a že poručík zahynul vlastní rukou. Jako by to nestačilo, objevila se další nesrovnalost. Vojenské úřady zaslaly Suttonovým rodičům pistoli, kterou se jejich syn údajně zastřelil. Byla to osmatřicítka vyrobená v době, kdy byl poručík dvanáctiletým chlapcem. Vlastní pistole poručíka Suttona byla dvaatřicítka, a když ji poručík koupil byla úplně nová. Kulka, kterou doktor vyndal při pitvě z jeho hlavy, pocházela z osmatřicítky. Úřady vydaly Suttonovým rodičům pistoli, kterou byl jejich syn zabit-ale nebyla to jeho zbraň jak tvrdily!
Nálezy doktora Vaughana byly samozřejmě usvědčující. Dokazovaly, že závěry vojenského soudu byly zcela jasně buď podvodné, nebo žalostně nedbalé. Vojenské úřady, překvapeny skandálním odhalením, se uchýlily k tradičnímu postupu, který v podobných případech byrokracie volí. Zavrhly nové posouzení celého případu a odmítly vzít na vědomí lékařský posouzení celého případu a odmítly vzít na vědomí lékařský nález doktora Vaughana. Zaklaply knihy a ignorovaly fakta, která byla v protikladu k jejich vlastním zjištěním.
Výsledkem bylo, že smrt poručíka Suttona byla vedena v úředních záznamech jako sebevražda. Že tomu tak nebylo-o tom není pochyb.
Chtěl bych znovu zdůraznit, že když paní Suttonová viděla v Portlandu ducha svého syna a mluvila s ním, nikdo jiný z rodiny ho nebyl schopen vidět ani slyšet. Ale určitě se v tu chvíli dělo něco zvláštního, protože paní Suttonová přesně věděla, v jakém stavu je tělo jejího mrtvého syna čtyři a půl tisíce kilometrů daleko. A všechno, jak to onoho tragického sobotního večera popsala zbytku rodiny, bylo po třiadvaceti měsících do detailu potvrzeno pitvou.
V souvislosti s podivnou smrtí poručíka Jamese Suttona zůstávají nezodpovězeny dvě otázky:
Opravdu se paní Suttonové zjevil duch jejího syna mluvil s ní?
Jestliže ne, jak věděla, co se mu stalo a jak se mu to stalo?

• Autor: Frank Edwards
• Název knihy: Frank Edwards Záhadný svět – Největší záhady světa.
• Rok vydání: 1994
• Číslo vydání: první
• Nakladatelství: Dialog
• Počet stran: 200
• Redakce: Oldřich Škrbel a Roman Karpaš.

zpět na hlavní přehled záhad světa

kartářka Sandra