Největší záhady světa - Kdo byl v Americe první?

Je téměř jisté, že indiáni, kteří obývali Severní Ameriku v době Kolumbova příchodu, sem přišli relativně nedávno. Existuje spousta důkazů-žádný z nich není bohužel nezvratný-které ukazují na existenci dřívějších kultur, značně vyspělých a velice rozšířených.
Jedním z těchto dráždivých důkazů je podivný symbol na vrcholu hory Medicine, ve větrem ošlehaném pohoří Big Hornu ve Wyomingu. Je tam z kamenů postaven kruh o průměru dvaceti metrů. Kameny jsou pečlivě umístěny do dokonale geometrického tvaru a jsou posazeny tak, aby tvořily dvacet osm paprsků vycházejících z kruhového pásu, jehož vnější průměr je tři a půl a vnitřní dva metry. Okolo tohoto symbolu kola je umístěno šest obrovských kamenů, které zřejmě sloužily jako sedačky-možná pro vysoce postavené duchovní osoby z řad lidí, kteří tento unikátní monument vystavěli. Indiáni pro toto neměli žádné použití, neměli dokonce ani ponětí, jak se tam dostalo, i když samozřejmě věděli o jeho existenci. Bílý muž se o tento výtvor začal poprvé zajímat v roce 1902, kdy zde pan S. C. Simms z Přírodovědného muzea v Chicagu strávil spoustu času snahou rozluštit jeho tajemství. Jediným jeho závěrem však bylo, že zřejmě jde o náboženský symbol národa, který zde žil 15 000 až 1 000 let před naším letopočtem.
Pokud podivné skalní nápisy na západní straně hor nejsou výtvorem téhož zmizelého lidu, zůstává ono obrovské kolo na vrcholu hory v Big Hornu jediným přetrvávajícím svědectvím o jeho existenci.
V jednom starém vydání časopisu Sacramento Bee byla uveřejněna reportáž o obyvateli Sacramenta, který vlastní zručně vybroušený kámen, a o dalších podobných kamenech, z nichž některé váží až čtyři sta kilogramů. Kameny byly nalezeny v dolech, stovky metrů pod zemí, na místech, která tvořila břeh pradávné řeky dlouho před poslední dobou ledovou, čili před více než deseti tisíci lety.
První běloši, kteří přišli do Dakoty, byli překvapeni, když zde objevili indiánský kmen Mandanů, kteří žili v organizovaných vesnicích opevněných mohutnými kůlovými hradbami-jako jediný kmen v celém Novém světě. Navíc měli Mandanové mnohem světlejší pleť než ostatní severoameričtí domorodci a mnozí z nich měli prý šedomodré oči, na rozdíl od indiánů, kteří mají oči hnědé. Jestli to byli potomci skupiny dávno ztracených velšských průzkumníků, jak někteří tvrdí, to se asi nedozvíme, protože Mandanové vymřeli při epidemii neštovic, což byl další z darů bílého muže.
Ve své knize Stranger Than Science (Záhadnější než věda), jsem popsal velice staré pozůstatky lidských obrů, které byly vykopány v Kalifornii v Rancho Lampock, v Crittendenu v Arizoně (roku 1891 v kamenné hrobce) a ve Walkertonu v Indianě, kde roku 1925 skupina amatérských ,,výzkumníků'' zničila jeden z nejdůležitějších nálezů svého druhu. Rozkopali ,,indiánskou mohylu'' a odkryli kostry osmi prehistorických obrů, měřících od dvou do téměř tří metrů. Všichni měli na sobě mohutné měděné brnění. Veškeré nálezy však byly rozebrány a časem poztráceny. Že byli tito prastaří Američané oděni do měděných brnění, není samo o sobě tak překvapující. Měděné doly provozované těmito lidmi se táhnou stovky kilometrů podél Hořejšího jezera. Jsou pozoruhodné nejen díky své rozsáhlosti, ale také díky technologii, která v nich byla používána. Rozhodně to však nebyly indiánské doly, protože když do Ameriky přišli běloši, indiáni nic nevěděli ano o dolech, ani o jejich účelu. V časopise American Antiquarian (ročník 25, strana 258) se píše: ,,V okolí těchto dolů nejsou žádné stopy trvalého osídlení. Nikdy zde nebyly nalezeny žádné pozůstatky obydlí, žádné kostry ani kosti.'' Pouze doly-a jejich neproniknutelné tajemství. Blízko Heaveneru v Oklahomě stojí kamenná deska asi tři metry vysoká, tři metry široká a třicet centimetrů tlustá. Na jedné její straně je vytesána řada znaků, které vypadají jako runové písmo. Byly tam již v době, kdy první běloši dorazili do Oklahomy, což by pravděpodobně znamenalo, že tam byly již v době, kdy do Oklahomy přišli indiáni, protože ti zcela jistě nevytesávali do kamenů runové znaky. Zůstává tedy otázkou, kdo tyhle staré severské znaky do kamenné desky v odlehlé oklahomské pahorkatině vytesal-a kdy-a proč.
Mlčenlivý důkaz o prastaré civilizaci můžeme najít také na jednom kopci v North Salemu ve státě New Hampshire, ve formě stavby z dvaadvaceti kamenů, většinou napůl pod zemí.
Jelikož nezapadají do oficiální ,,vědecké'' teorie o kontinentu obydleném pouze divochy s luky a šípy, staly se tyto kamenné pozůstatky předmětem značných rozporů. Nám postačí konstatovat, že jsou to pozůstatky velice zajímavé.
Na stejném místě se našly také do kamene vytesané obrazy hlav gazely a býka, dvojité sekery (zřejmě import se Starého světa) a veliká kamenná deska, která silně připomíná obětní oltáře starých civilizaci. Váží asi čtyři tuny a je na ní odtokový žlábek-typická součást obětních oltářů.
Na dně vyschlé starověké studny našli výzkumníci kamenné schody, vedoucí kamsi dolů, zablokované kameny z propadlého stropu a stěn toho, co kdysi bývalo jakousi chodbou či tunelem.
Kamenná vesnice v North Salemu volá po vědeckém průzkumu a chladné analýze. Dnes je místem dramatického setkání dávných časů a moderní doby-kousek od obětního oltáře stojí snack bar.
Samozřejmě to může být pouhá náhoda, ale v říjnu roku 1954 byla blízko městečka Buttons v Severní Karolíně nalezena podivuhodná mince. Je na ní vyraženo číslo 1215-pravděpodobně datum. Znaky na minci jsou zřejmě arabské. Z celkového stavu mince se dá usuzovat, že ležela na místě nálezu velice dlouhou dobu. Otázka, která se nám teď naskýtá, zní-dostala se tam před Kolumbem, nebo po něm?
Tyhle anachronické mince se objevily hned na několika místech-a zcela zmátly všechny badatele. V září roku 1833 čekalo na dělníka blízko Norfolku ve Virginii překvapeni, když při hloubení studny vynesla vrtná souprava na povrch kousek kovu. W. S. Forest, který o tomto nálezu píše v knize Historical Sketches of Virginia, popisuje onen kousek kovu jako starověkou minci oválného tvaru, velikosti anglického šilinku, s vyraženými postavami lovců a válečníků ,,podobných starým římským malbám''.
V kraji Sullivan v Missouri našel roku 1879 farmář starověkou rituální masku ze stříbra a železa. Vzhledem k tomu, že vytvořit takovou masku dalece přesahuje schopnosti nám známých původních obyvatel této oblasti, nezbývá než považovat ji za výtvor nějaké starší a vyspělejší rasy. Kdo byli tito lidé? A co se s nimi stalo?
Nevíme.
Do stejné kategorie nezodpověditelných dotazů musíme zařadit otázku původu dvou maličkých stříbrných křížků nalezených v Georgii. V časopise Smithsonian Report je popisuje C. C. Jones jako zručně vyrobené, se stejně dlouhými rameny. Nejzajímavější je na obou křížkách nápis-jsou tam vyryta písmena ,,IYNKICIDU''. Co ta písmena znamenají, to zatím badatelům uniká. Vyluštění této hádanky nenapomáhá ani fakt, že písmena ,,C'' a ,,D'' jsou v nápisu zrcadlově převrácená!
Reverend Gass se rozhodl probádat prehistorickou mohylu poblíž Davenportu ve státě Illinois a nalezl zde mimo jiné i několik popsaných kamenných destiček. V časopise American Antiquarian (ročník 15, strana 173) píše, že na jedné z destiček byly obojí číslice-,,arabské i římské''. Seznam charakterů obsahuje písmena ,,O'' a ,,F''' a římskou číslici VIII. Na povrchu jedné z destiček nalezených tamtéž byla roztroušeně vytesána písmena ,,TFTOWNS''.
Tahle hádanka upoutala prezidenta Americké archeologické společnosti natolik, že se k mohyle osobně vypravil a navzdory moskytům se pustil do kopání. Pan Charles Harrison pak oznámil členům společnosti, že i on našel v mohyle u Davenportu záhadné kamenné destičky. Byly prý popsány římskými číslicemi-včetně oné všudypřítomné číslice VIII-a dalšími znaky, které vypadaly jako starověké fénické nebo arabské písmo. Znaky bohužel nejsou umístěny tak, aby z nich někdo dokázal sestavit jakýkoli srozumitelný text. Alespoň se to do dnešního dne nikomu nepodařilo.
Římské číslice v prehistorické mohyle, stejně tak jako římské mince nalezené při vrtání studny, tvoří tak neodpustitelný anachronismus, že jsou zásadně odmítány se zdvořilým úsměvem a s naznačením, že jde o podvod. Když už nic jiného, umožňuje tato taktika vyhnout se trapnému přiznání, že nevíme, kdo tady žil před indiány.
V kraji Bradley ve státě Tennessee zaujaly farmáře jménem J. H. Hooper podivné znaky na kameni, který našel na své farmě. Chvíli si kámen prohlížel a pak začal hledat další. Jeho snaha byla brzy odměněna. Pan Hooper našel několik dalších placatých kamenů s alfabetickými znaky a -jak se píše ve Sborníku Newyorské akademie věd (svazek 27)-odkryl tak počátek táhlé kamenné zdi, která byla po dlouhý čas ukryta pod zemí. Když Hooper pečlivě očistil nalezené kameny od hlíny a jiných nečistot, spatřil na nich číslice a další znaky, které nedokázal přečíst.
Oznámil svůj nález místním úřadům, a tak se zpráva o něm nakonec dostala až k vědcům. Následný výzkum odhalil, že destičky ve zdi obsahovaly více než osm set individuálních znaků vytesaných do kamene. Byl tam měsíc a hvězdy a různé geometrické tvary. Také mezi nimi bylo možné rozeznat zjednodušené podoby zvířat. Newyorská akademie věd ve své zprávě opatrně dodává: ,,Nalezence zde četné náhodné podrobnosti s orientálními písmeny.'' Jelikož v Newyorské akademii věd nevědí, kdo tam ty znaky vytesal, přidává jejich závěr, že výskyt orientálních znaků na destičkách byl ,,náhodný'', pouze další záhadu k záhadě původní.
Ta zeď existuje. Ty záhadné znaky tam jsou také. A ty znaky byly schovány pod vrstvou cementu! Možná ale, že i ten cement tam byl ,,náhodou''.

Na seznamu dalších znepokojivých anachronismů můžeme najít i podivný předmět, nalezený Elmwoodem D. Hummelem na velice zvláštním místě.
Pan Hummel chytal ryby na řece Sasquehanna nedaleko svého domu ve Winfieldu v Pensylvánii. Chytal na mušku a často se brodil mělčinami řeky. Jednoho dne náhodou pohlédl do čiré vody pod svýma nohama a všiml si, že tam leží plochý kámen, na němž jsou jakési znaky. Vytáhl ho z vody a zjistil, že to je destička z vypalované hlíny, pokrytá znaky, které nedokázal rozluštit. Bylo to zvláštní, ale v tu chvíli ho více zajímaly ryby, a tak svůj podivný nález zastrčil do kapsy kabátu.
Třicet sedm let řachtala panu Hummelovi tahle podivná destička mezi rybářským náčiním. Potom ji jednoho dne našlo jedno z jeho vnoučat a začalo si s ní hrát. Neustálým používáním se povrch destičky vyleštil a znaky výrazněji vystoupily na povrch. Vnouče se zajímalo, co ty znaky znamenají-a jeho dědeček se rozhodl, že je na čase, aby se o jejich významu poučil i on sám. Poslal tedy destičku kurátorovi Přírodovědného muzea v Chicagu.
Zdejší odborníci ony podivné znaky ihned identifikovali a rozluštili. Na destičce byl záznam o zápůjčce asyrského obchodníka z Kappadokie, přibližně z roku 1800 před naším letopočtem.
Nikdo z odborníků však nedokázal vysvětlit, jak se tahle starověká destička dostala do pensylvánské řeky, kde byla roku 1921 nalezena.
Mezi důkazy s nejasnou dobou vzniku, které potvrzují přítomnost nějaké starší civilizace, patří i kamenné ruiny na útesu poblíž Mt. Carbon v Západní Virginii.
Jsou tam pozůstatky kamenných zdí, které kdysi stály kolem vrcholu hory a byly evidentně vystavěny někým, kdo se vyznal ve vojenské strategii stejně dobře jako v kamenictví. Zdi byly umístěny tak, že se daly snadno uhájit, a byly zkonstruovány s takovou dovedností, že odolaly zubu času po nespočet století. Kdo je postavil a co se s ním stalo, to jsou otázky, které možná nebudou nikdy zodpovězeny. Stejně jako podobná stavba z Georgie nám tyhle zdi umožňují jen letmo nahlédnout do daleké minulosti, kdy se zde neznámá civilizace rozvíjela a vzkvétala, aby nakonec zmizela téměř beze stopy.
(Práce na vykopávkách v Západní Virginii se v roce 1958 prováděly pod vedením doktora Jamese H. Kellara z Georgijské university, který pracoval i na podobných vykopávkách v Georgii. Když studoval kamenné předměty z hory Armstrong, nalezl doktor Kellar jeden předmět vyrobený lidmi, který nebyl schopen identifikovat. Byl to destilační přístroj na výrobu alkoholu.)

• Autor: Frank Edwards
• Název knihy: Frank Edwards Záhadný svět – Největší záhady světa.
• Rok vydání: 1994
• Číslo vydání: první
• Nakladatelství: Dialog
• Počet stran: 200
• Redakce: Oldřich Škrbel a Roman Karpaš.

zpět na hlavní přehled záhad světa

kartářka Sandra