Největší záhady světa - Záhada pana Meehana.

Osmatřicetiletý Thomas P. Meehan byl pohledný muž. Byl to úspěšný advokát s výnosnou soukromou praxí a působil také jako právní zástupce kalifornského pracovního úřadu. Vlastní kancelář měl ve městě Concordu, kde také bydlel. Dne 1.února 1963 se pan Meehan vracel po týdnu domů z Eureky, kde pracoval na několika záležitostech pracovního úřadu. Eureku opustil kolem druhé hodiny odpoledne. Stěžoval si na počáteční projevy chřipky.
Cestou si udělal zastávku v baru v Myers Flat a zavolal odtud své ženě. Řekl jí, že se necítí zdráv a že přijde domu pozdě. Paní Meehanová mu navrhla, aby zůstal na noc v nějakém hotelu, bylo by to rozumnější než řídit takovou dálku, když se necítí moc dobře.
To odpoledne asi v 16,45 hodin se tedy Thomas Meehan zapsal v motelu Forty Winks v Redway, několik kilometrů severně od Garbersville, kde v nemocnici vyhledal doktora. Zdravotní sestře přitom řekl: ,,Cítím se, jako bych byl mrtev!''
Poté, co ho sestra předběžně vyšetřila, a před tím, než ho stačil prohlédnout doktor, zmizel Meehan z nemocnice. Čas-kolem 18,45.
V sedm hodin večer oznámili manželé Martinovi z Myers Flat dálniční dopravní policii, že právě viděli, jak na 101. dálnici zmizela zadní světla velice rychle jedoucího auta ve zvířených vodách řeky Eel. Policie ihned vypravila na místo nehody hlídku.
V osm hodin večer se Tom Meehan vrátil zpět do motelu Forty Winks. Majitele, pana Chipa Nunemakera, se zeptal: ,,Vypadám jako mrtvola? Mám pocit, že jsem zemřel a že celý svět zemřel se mnou!'' Nunemaker si povšiml, že Meehanovy boty a spodních dvacet nebo třicet centimetrů jeho nohavic byly mokré a zablácené. Meehan odešel do svého pokoje. V půl desáté přišel do Meehanova pokoje hotelový poslíček, aby mu oznámil, že telefonní hovor manželce do Concordu, který si objednal, se nemůže uskutečnit, protože bouře poškodila telefonní vedení. Poslíček si všiml, že se pan Meehan převlékl do bílé košile a tmavého obleku.
Ve 22,45 bylo v řece Eel nalezeno Meehanovo auto. Bylo ponořeno ve vodě až po zdaní světla, která stále svítila. Na autě byla krev a krvavé stopy vedly po břehu řeky až k dálnici, kde náhle zmizely. V potopeném autě nikdo nebyl. Policie zjistila, že auto sjelo do řeky velkou rychlostí.
Meehan v motelu Forty Winks nebyl, ačkoli tam byly jeho šaty a jeho zavazadla. Mokré kalhoty a boty už nebyly mokré a nebylo na nich ani stopy po blátě či podobné špíně. Meehan zmizel.
Ztratil se v noci 1. února a znovu byl spatřen až 20. února, kdy bylo jeho tělo nalezeno dvacet pět kilometrů po proudu od místa, kde auto sjelo do řeky. Ohledáním mrtvoly se zjistilo, že Meehan utonul. Měl sice také ránu na hlavě, ale bylo to pouze povrchové zranění. Meehan zjevně přežil pád do vody s autem jenom proto, aby utonul o něco později. Tenhle případ znamenal pro policii záhadu, kterou se nikdy nepodařilo rozluštit. Jestliže se Meehanovi podařilo vyšplhat na břeh a potom spadl zpátky do řeky-jak je možné, že ho poslíček a majitel motelu později viděli? Jak se mohl vrátit do motelu a převléci se-a utonout později v téže řece o několik kilometrů níž?
Policie nezpochybnila Meehanovu identitu v motelu, protože ho viděl majitel motelu i poslíček a oba s ním také mluvili. Jak ale mohl být Meehan na dvou místech současně-mrtvý v řece a živý v motelu-to ještě nikdo nevysvětlil.

• Autor: Frank Edwards
• Název knihy: Frank Edwards Záhadný svět – Největší záhady světa.
• Rok vydání: 1994
• Číslo vydání: první
• Nakladatelství: Dialog
• Počet stran: 200
• Redakce: Oldřich Škrbel a Roman Karpaš.

zpět na hlavní přehled záhad světa

kartářka Sandra