| ||
- - - - - copyright © 2007- 2024 Websluzby.eu |
Největší záhady světa - Záhadná tušení.Na Štědrý den roku 1958, kolem desáté hodiny ráno, se vracela paní Hazel Lambertová z Pennysburry Heights blízko Filadelfie z práce. Pracovala u společnosti Cartex Corporation. Jako obvykle projela ulicí Route 13 a zastavila na Delmoor Avenue v Marrisville, kde vysadila jednu svoji spolupracovnici. Potom se paní Lambertová rozhodla zajet na trh, který byl od tohoto místa vzdálen jenom jeden blok domů. Zamířila směrem k tržišti, když ji náhled přepadl velice silný pocit, že něco není v pořádku. Z jakéhosi důvodu, který nedokázala nijak vysvětlit, zahnula do Franklinovi ulice ? která k tržišti rozhodně nevede. Paní Lambertová vlastně nikdy před tím ve Franklinově ulici nebyla. Jak později vyprávěla novinářům, cosi ji nutilo, aby pokračovala v cestě stále rychleji, až dojela na křižovatku s Hillside Steet, která vede podél kanálu. Tam se podívala přes křižovatku na kanál a strnula hrůzou ? uviděla totiž pár dětských palčáků, zoufale se snažících zachytit okraje díry v ledu. Projela křižovatkou, přejela obrubník a pokračovala až dolů k vodě. Už byla skoro u dítěte, když se led prolomil a auto zapadlo metr a půl do vody. Led navíc zablokoval dveře auta, takže je paní Lambertová nemohla otevřít. Začala křičet a troubit. George Tylor a jeho čtrnáctiletý syn uslyšeli výkřiky a rychle přiběhli i s dlouhým prknem na místo nehody. Chlapec položil prkno na led a doplazil se po něm k dvouleté Carol Scheese ? která vděčila za svůj život podivnému nepokoji Lambertové. Čtyřicetiletý Charles Bogardus byl policistou v Los Angeles. Jedné noci v březnu roku 1959 seděl v obývacím pokoji ve svém domě na South Cinnamon Street 3843 a spolu se ženou pročítal formuláře o pojištění. Náhle odstrčil papíry stranou a podíval se na ni. ,,Mildred,'' řekl, ,,stane se něco zlého. Ale jestli se to stane mně nepřipouštěj si starosti. Bude o tebe postaráno.'' Paní Bogardusovou to fatalistické prohlášení značně vyvedlo z míry, vůbec se totiž jejímu manželovi nepodobalo. Pochopitelně chtěla vědět, proč něco takového vůbec říkal. ,,Já opravdu nevím. Prostě mám takový pocit a nemůžu se ho zbavit.'' O několik hodin později, 4. dubna ve tři hodiny odpoledne, vyrazili Bogardus a jeho kolega poručík Norman Comeau na rutinní objížďku svým služebním vozem. Až do desáté hodiny a čtyřicáté minuty se nedělo nic pozoruhodného. Potom uslyšeli z vysílačky výzvu, aby rychle přijeli do obchodu na bulváru West Washington 1451, kde kolemjdoucí viděli, kterak jacísi pistolníci mlátili zaměstnance, jenž nebyl schopen otevřít pokladnu s automatickým časovým zamykáním. Policisté vyrazili dveře a vběhli do obchodu. Bogardus pronásledoval zloděje Howarda Granta po schodech do patra. O chvíli později už se však kutálel po schodech zpět dolů s kulkou v hlavě. Jeho hrozivá předtucha se vyplnila. Paní Paula z Hughsonu v Kalifornii byla jako obvykle v práci. Pracovala u společnosti Modesto a blížil se konec roku 1957. Náhle ucítila neodolatelné nutkání zatelefonovat domů, měla pocit, že tam něco není v pořádku. Když už nebyla schopna tomu pocitu déle odolávat, odběhla k telefonu. Zastihla svého otce, Harryho Shultze, a požádala ho, aby se šel podívat na jejího třináctiletého syna Nicka. Dědeček pospíchal do domu své dcery, seč mohl ? ale přišel pozdě. Nicky jezdil na kole a přes řidítka měl položenou nabitou pistoli. Když najel na obrubník, pistole spadla a vystřelila. Nicky byl na místě mrtev. Naštěstí ne všechny předtuchy přijdou příliš pozdě na to, aby pomohly z nesnází. Roku 1947 byl Abrham Isser z New Yorku na večeři u manželů Mackových v jejich domě na 54. ulici číslo 56. Tou dobou pracoval pan Mack v novinovém vydavatelství a po večeři se s Isserem usadil v obýváku a rozmlouvali spolu o práci. Jeho žne přinesla víno a omluvila se ? zatoužila prý po koupeli. Muži hovořili asi dvacet minut a Isser měl náhled děsivý pocit, že s paní Mackovou není něco v pořádku. Vyskočil z křesla a vykřikl: ,,Vyražte dveře do koupelny! Ihned je vyražte!'' Pana Macka to pochopitelně překvapilo. Zešílel snad jejich host? Isser znovu zaječel na Macka, aby okamžitě vyrazil dveře do koupelny: ,,Když to neuděláte, '' křičel, ,,zavolám policii!'' Tou dobou už byl pan Mack Isserovým chováním zcela vyveden z míry. Vstal a odvedl návštěvníka ke koupelně, aby mu dokázal, že k podobnému chování nemá nejmenší důvod. Zavolal na svou ženu. Odpověď se však neozývala. Dveře do koupelny byly zamčené. Znovu zavolal. Stále žádná odpověď. Teď byla řada na Mackovi, aby byl rozrušen. Isser na něj pořád křičel, aby vyrazil dveře ? stále ho ještě přemáhal ten strašný pocit hrozící katastrofy. Mack vykopl spodní část dveří, odemkl a vběhl dovnitř - tam našel svou ženu, která omdlela a hlava jí sklouzla pod vodu. Odnesl ji do ložnice a započal s resuscitací. Pokračoval tak dlouho, až se konečně vzpamatovala. Z této téměř tragédie se paní Macková plně vzpamatovala a ještě v roce 1952 byla živá a zdravá ? díky předtuše Abrahama Issera, že potřebuje pomoc.
zpět na hlavní přehled záhad světa kartářka Sandra |
|